Studijně poznávací zájezd do Anglie

V měsíci září jsme se zúčastnili šestidenního studijně vzdělávacího pobytu v Anglii v rámci Výzvy 56, která umožňuje žákům a studentům poznat prostředí cizí země a procvičit si znalosti v anglickém jazyce.

    Jelo nás 10 žáků naší malotřídní školy v Žimuticích a jako doprovod dvě vyučující. Rodiče byli předem seznámeni s programem .Nic nám tedy nebránilo vyjet za zážitky. Už samotný pětihvězdičkový zájezdový autobus nás navnadil na dalekou cestu. Vždyť mnozí žáci byli nejen prvně v cizině, ale i odloučeni od rodičů. Ve Francii jsme jeli eurotunelem pod kanálem La Manche a během půl hodiny cesty pod mořskou hladinou jsme se ocitli na anglické půdě.   Celá cesta do Londýna trvala něco málo přes 16 hodin. Vyjížděli jsme v pondělí 21. září a hned druhý den v 8, 00 hodin místního času (o 1 hodinu posunutého zpět) nám začala náročná celodenní turisticko-vlastivědná procházka centrem Londýna. Ušli jsme více jak 10 kilometrů. Náladu nám trochu kazil vytrvalý déšť. Co jsme spatřili? Například jsme se prošli slavnou Downig Street číslo 10, kde sídlí premiér, na každém kroku obdivovali dvoupatrové červené autobusy – tzv. double deckery. Stanuli na dvou známých náměstích – Trafalgar Square a Piccadilly Circus. Prohlédli si kostel sv. Karla a seznámili se s uměním starých italských mistrů v Národní galerii. To stále nebylo vše. Nevynechali jsme místní zastřešenou tržnici, čínskou čtvrť ani známé obchodní domy. Co se památek týče, líbil se nám i Buckinghamský palác – sídlo královny Alžběty, památník královny Viktorie. A nespatřit Big Ben, to snad by ani člověk nebyl v Londýně. Na závěr dne jsme se brouzdali hezky upraveným Hyde parkem. Večer si děti převzala náhradní rodina, kde byli naši žáci ubytováni. Všichni jsme bydleli ve čtvrti Edmonton, severní část Londýna. Ujali se nás černoši a musíme říci, že setkání s touto kulturou bylo pro nás pro všechny přínosem. Jejich mentalita, smýšlení a chování bylo bezprostřední. Dokonce, když naše děti v hostitelských rodinách předávaly dárečky, začali někteří její členové radostí tancovat, zpívat a poté všechny objímat.

     Další den byl zcela věnován výuce. V jazykové škole jsme se učili 6 hodin. Jak bývá v Anglii zvykem, výuka začíná až v 9,00 hodin. Naše lektorka, paní doktorka Julianna, též temperamentní černoška, se nám plně věnovala. Uměla zaujmout svým projevem. Společně jsme zjistili, že v hodinách angličtiny používáme podobné metody a postupy – formou her, písniček, básniček a kvízů chceme žáky zaujmout a nenásilnou formou je seznámit s mluvnicí. Důležité je totiž mluvit a nebát se v cizím prostředí si o něco říci. Mladší žáci se seznámili s novými slovíčky a starší si opakovali a procvičovali své znalosti ze školních lavic. Zbytek dne patřil hrám v nedalekém parku vybaveném sportovními prvky a následovaly oblíbené nákupy v nedalekém obchodním centru.

     Ve čtvrtek jsme se vydali na celodenní autobusový výlet za poznáním. Počasí už bylo k nám milosrdnější. Žádný z dalších dnů nám nepršelo. Naším cílem bylo navštívit město Bath se známými římskými lázněmi. Jejich prohlídka nás přesvědčila o tom, že i v minulosti lidé dbali na hygienu a lázně byly místem ke společnému setkávání lidí, kde si nejen povídali, ale i sjednávali obchodní jednání. Po prohlídce města nás čekala megalitická stavba Stonehenge. Kolem uskupení kamenů se smí procházet pouze po vyznačené trase a vše je pečlivě střežené. Podle některých znalců má být okolo stavby pozitivní energie, my jsme ovšem mimo silného větru nepocítili nic. Svou astronomickou hodnotu ovšem nelze při jarním a podzimním slunovratu popřít.

    V pátek, poslední den našeho pobytu, sluníčko proslunilo celkovou atmosféru. Dopolední výuka probíhala 3 vyučovací hodiny tak rychle, že paní lektorka se s námi nechtěla ani rozloučit. Všem rozdala certifikáty o absolvování kurzu a sladkosti. Bylo patrné, že jí s námi bylo dobře.

Odpoledne jsme jeli v Londýně vlakem, metrem a vyhlídkovou plavbou lodí po Temži. Navštívili jsme Tower, kde jsou umístěny královské klenoty, naposledy se podívali na atrakci London Eye a už nás čekala Observatoř s nultým poledníkem – Royal Greennwich Observatory. Pokochali jsme se výhledem do širokého okolí a pomalu jsme nastupovali do autobusu na zpáteční cestu domů.

Musíme říci, že jazykové bariéry byly překonány a takovéto vzdělávací akce mají smysl a jsou přínosem nejen pro žáky, ale i vyučující.