Hrušov

      Drobná osada nese název zaniklé středověké vsi, která se nacházela na jižním svahu pod současným osídlením. Zlomky keramiky nalezené v této lokalitě jsou datovatelné do 16. století, původní ves zanikla v období třicetileté války, měla rozlohu 12 lánů, na nichž hospodařilo 12 poddaných. Její poloha v blízkosti hlavních průtahů vojsk mezi Týnem nad Vltavou a Veselím nad Lužnicí způsobila, že v průběhu třicetileté války zcela zanikla.

     Poté byla v její blízkosti založena ves nová. Nejstarší zmínky o původním Hrušovu jsou z roku 1396, název vznikl z osobního jména Hruša. Od počátku náležela zřejmě k sousednímu žimutickému majetku, v roce 1543 ji od Mikuláše z Kraselova přikoupil k vltavotýnskému panství Jan Čabelický se Soutic. Všech původních 12 gruntů bylo v průběhu války zničeno, známe jména původních majitelů, po nichž nesly usedlosti své názvy. Jednalo se o grunty Dvořákův, Čápův, Najšlův, Vořekovského, Brychtův, Tumovského, Mandákův, Blažkův, Nováčkův, Janáčkův, Soukupův a Tesařův. 

     Někdy po roce 1654 oddělil vlastník panství Žimutice Jan z Exkersdorfu od zaniklé vsi deset a půl lánu, tj. 420 strychů pozemků, a připojil je k žimutickému dvoru. Roku 1676 pak prodal žimutický statek se vším příslušenství Janu Adolfu ze Schwarzenberka. Nový majitel volil výnosnější hospodářskou cestu - část půdy dvora přidělil novým poddaným. V roce 1713 byly v Hrušově nově založeny tři grunty a osazeny třemi novými rolníky: Janem Samcem, Ursulou Jindrovou a Matějem Malým, čímž došlo k obnovení vsi na severním okraji vsi původní.

     Další zprávy o Hrušovu jsou velmi kusé. Z Chytilova adresáře roku 1915 víme, že členem obecního zastupitelstva obce Bečice, k níž tehdy Hrušov jako osada náležel, byl Jan Dupal z Hrušova, tentýž Jan Dupal je rovněž uváděn jako člen Spořitelního a záložního spolku pro Žimutice a okolí.

     K památkám v obci můžeme přičíst několik historických statků datovatelných do druhé poloviny 19. století.