Tak bychom mohli zkráceně označit pozvání pro naše kamarády ze školky a mladší spolužáky na naší malotřídní škole v Žimuticích. Žáci II. třídy – 3. , 4. a 5. ročníku si pro ně připravili dvě zajímavé loutkové pohádky.
Nejdříve si vystříhali a slepili z časopisu Sluníčko plošné loutky, pak následovalo rozdělení se do skupin podle zájmu. Paní učitelka se zaměřila na udílení pouze drobných rad a tipů. Vlastní scénář, režii, texty jednotlivých pohádkových postav a přidělení rolí – to vše si děti samy připravily a nastudovaly. Právě v malém kolektivu lze uplatňovat různé metody a formy výuky, takže skupinová práce je naprostou samozřejmostí. Každý je plně zapojen a pomocí dramatizace se nenásilně učíme plynulé výslovnosti, intonaci a přímé řeči. Nikdo si neskáče do řeči, každý si přeje, aby se pohádka povedla.
Nastal kýžený den, kdy jsme v pátek 8. března předvedli, co jsme secvičili. Do poslední chvíle jsme nikomu nic neprozradili. Ve školce bylo připraveno malé jeviště a židličky pro diváky byly obsazeny. Po slavnostním nástupu se známou písničkou: „Pojďte s námi do pohádky, projdeme se pamětí, naše staré kamarády nehodíme do smetí.“ paní učitelka seznámila všechny přítomné s programem a připomenula, že hračky a knížky, které nepoužíváme, můžeme darovat potřebným dětem v rámci charity a veřejných sbírek. Zazvonil zvonek a tolik očekávaná akce mohla začít.
Jako první byla zahrána Červená Karkulka v moderní verzi, kdy babička nosila kontaktní čočky a naslouchátka. Ale vlk byl stejně nakonec myslivcem utopen v rybníku, takže babička mohla v klidu oslavit svůj svátek. Druhou pohádkou jsme se přenesli na zámek a před dračí sluj. Název napoví – Princezna a drak. I zde s pomocí hloupého Honzy a čerta s kašpárkem vše dobře dopadlo a konala se svatba. Nevěříte? Jestli nezemřeli, žijí dodnes.
Následoval potlesk a to vedle jedničky v žákovské knížce za bezchybné provedení byla nejsladší odměna.
.